Procházka starými Kunraticemi II.

Procházka starými Kunraticemi II.

Po třicetileté válce

V pozemkové knize z roku 1669 jsou zmínky o za války vypálených domech. Skody však byly rychle zahlazeny. Berní rula, první český zemský katastr z roku 1654, v Kunraticích zmiňuje stejně jako před válkou 20 statků a 3 zahradnictví, k nim 12 domkářství, tedy jen o dva domy méně než před válkou. Válečnou vřavu však nepřežil mlýn, který byl obnoven až někdy na přelomu 17. a 18. století.

Do roku 1669, kdy byly z rozhodnutí vrchnosti ve vsích obnoveny za války zničené pozemkové knihy a nově vedeny soupisy všech obyvatel, byly postaveny další dva domky, takže jich bylo 14. Tento počet pak přetrval až do konce 17. století, další domek byl postaven až v roce 1693 a postupně byly stavěny další, takže jich bylo 16 v roce 1700, 1723 již 24 (asi v roce 1681 postavený níže zmíněný obecní domek v to nepočítaje).

Tím se však vyčerpal stavební boom počátku 18. století – do zavedení domovních čísel v roce 1771 přibyly již jen dva domky, bylo zde tedy 20 statků, 3 zahradnictví a 26 domkářství.

Obtížné je sledovat vývoj počtu výměnků. Z nich se neplatily daně, proto vrchnost nezajímaly a v soupisech nejsou uváděny. Zprávy o nich jsou roztroušeny v kupních smlouvách, prvním zmíněným výměnkem je v roce 1667 výměnek dědičné rychty čp. 1. Postupně počet výměnků narůstal, v době zavedení domovních čísel v roce 1771 jich bylo 12.

Ne všechny byly výměnky statků, oproti obecné představě byly i u některých domkářských stavení. V roce 1772 tak po zavedení popisných, dle tehdejšího termínu konskripčních čísel bylo v Kunraticích 63 domů s čísly popisnými – 20 statků, 3 zahradnictví, 26 domkářství (v ty byl počítán i mlýn), obecní domek, škola a 12 výměnků.

Dalších čtyřicet let probíhalo zahušťování zástavby, v roce 1790 zde stálo již 75 domů, 1800 79 a v roce 1806 82 domů, čímž se počet víceméně ustálil až do roku 1848, kdy v Kunraticích stálo 86 domů. V roce 1862 stálo pak v Kunraticích 92 domů, v roce 1880 již 97 domů. Tím se počet opět ustálil, do roku 1921 dokonce klesl na 95. Až konjunktura dvacátých let umožnila stavbu několika dalších domů, především v tzv. Růžové ulici na úpatí Kunratického vrchu, v roce 1930 v Kunraticích stálo 101 domů, poslední dům před válkou (čp. 105) byl postaven někdy mezi roky 1934-1938. Pojďme tedy procházkou po starých Kunraticích jak vypadaly v polovině 19. století, ale v podstatě, s určitými změnami, ještě i před druhou světovou válkou.

Jako výchozí bod zvolíme okraj obce tam, kde vede silnice od České Kamenice, popíšeme nejprve domy po levé straně silnice, dojdeme na konec Kunratic, poté se otočíme a opět po levé straně silnice dojdeme zpět na začátek obce. Přesně takto vrchnostenští úředníci řadili ve svých písemnostech kunratické statky již od nejstarších dob. Můžeme ale vlastně začít kdekoli, jen se držme po levé straně silnice…

Prvním domem ve vesnici je čp. 2, který teď ale vynecháme, protože stojí vpravo a my koukáme doleva, vrátíme se k němu na konci výletu. Tak pojďme. Po levotočivé zatáčce a pár krocích stojíme u cedule oznamující konec Kunratic. Když otočíme hlavu trochu doleva, vidíme krásnou parcelu, přesně se hodící pro pěkný statek nebo alespoň domek s velkou zahradou. Tak tam kupodivu nestálo nikdy nic. Respektive, nic tam nestálo až do dob první republiky, kdy zde byla postavena podlouhlá hospodářská stavba čelem k silnici. Předtím byl výše u silnice ovocný sad, v pravé části parcely pak louka, oboje patřící statku čp. 1 (který stál nám za zády přes silnici, trochu výše, vrátíme se sem na konci výletu).

Uděláme několik kroků dále, máme nyní za zády dům čp. 81, otočíme zrak trochu níže a vzadu na parcele u potoka si můžeme představit první stavbu v Kunraticích po levé straně silnice. Byl to malý domeček čp. 3, patřil obci, která jej po dvě stě let pronajímala kunratickým hrobníkům. Vhodně jim postavila domek co nejblíže ke Kamenici, tam byli Kunratičtí pohřbíváni až do první světové války, kdy byl zřízen hřbitov na východním konci vesnice. Poprvé je domek zmíněn v roce 1681, kdy se kunratickým hrobníkem stal Martin Vater, který pro dluhy přišel o otcovský statek ve Všemilech. Hrobníka ale dlouho nedělal, už v roce 1688 utekl před bídou raději do války, jak je zmíněno v soupisech lidu. Po něm se na místě hrobníka vystřídalo do roku 1848 ještě osm hrobníků, v průměru tedy hrobník hrobníkoval necelých dvacet let. Někdy před první světovou válkou obec domek prodala Josefu a Marii Zeckertovým, kteří zde zřídili výrobu střešních tašek a cementové krytiny. Výroba přežila první světovou válku, krizi třicátých let již ale ne, v roce 1934 není v adresáři zmíněna ani výroba, ani domek, byl tedy zbourán někdy mezi roky 1927-1934.